Potraviny máte levné, tak moc neotravujte a připravujte se na válku.
Marek Výborný, lidovecký předseda a ministr zemědělství, se půl roku před volbami rozhodl voliče trochu srovnat do latě. Potraviny podle něj nemáme drahé, ale zhruba na úrovni okolních států. Ministr prý nemá žádné mlhavé dojmy, ale data. Možná ano, nicméně srovnatelné ceny máme se všemi okolními státy, ovšem platy nikoli.
Je tedy s podivem, že občané jezdí tak houfně za potravinami do Německa, kde je kupní síla obyvatelstva násobně vyšší než u nás, a přeci mají „pocit“, že se jim to vyplatí. A nejen pocit, slavnou premiérovu scénku s pomazánkou nutella snad nebude ministr zemědělství považovat za fake news ruských agentů. A sortiment, který je v Německu levnější, je daleko širší, pro pana ministra: někteří našinci si jezdí do Německa i pro plzeňské pivo, je tam totiž levnější. O Polsku raději nemluvíme, protože tam míří nakupujících řádově víc a nejen pro potraviny.
Co si s těmito lidmi počne místopředseda vlády? Jejich existenci nemůže popřít, jejich motivaci ano. Možná jsou to hlupáci, kteří neumějí počítat a nechají se ošálit propagandou, on sám si nevšiml, že by se lidé při nákupu nějak zvlášť omezovali, přestože to tvrdí průzkumy veřejného mínění. Ministr zemědělství to vidí jasně: „rozumím tomu, že zákazník volí mezi luxusním zbožím a standardním zbožím, to je přirozené“.
V okamžiku, kdy je ministr konfrontován s predikcí potravinářské komory o zvyšujících se cenách, je hotov stejně rychle, prý někde někdo něco říká, ale podle pana ministra letos jsou a budou ceny potravin v pořádku, jeho slovy „standard“. S problémy svého resortu se pan ministr vypořádal rychle a elegantně, potraviny jsou levné, tak nebrblejte a važte si toho, holoto, říká-li někdo něco jiného, tak si něco namlouvá.
Bezhlavý důraz na vyzbrojování Prkotiny tuzemského potravinového trhu pan ministr bleskově smetl ze stolu, a co nám slibuje do budoucna? Pěknou volební kampaň postavenou na strašení, že by mohli volby vyhrát „jiní sekáči“, což by prý jednoznačně znamenalo konec jistoty, bezpečnosti a zajištění obrany země. Ale zároveň prý tohle strašení není žádná antikampaň. Je to jednoduše pravda pravdoucí. Obrana má podle pana Výborného být hlavním tématem voleb.
Jeden si klade pouze otázku, zda bude koalice Spolu, podobně jako premiér, strašit voliče rovnou třetí světovou válkou? Vždyť napadení členských států nejsilnější globální vojenské aliance, tedy NATO, není ničím jiným než vyvoláním světové války. Střízlivý volič doufá, že tomu vládní garnitura sama nevěří a že je to účelová lež, která má zajistit bezhlavé utrácení za obranu, z něhož by měli prospěch především spřátelení zbrojaři. Poněkud bezhlavý důraz na nákup výzbroje tomu napovídá a ostře kontrastuje s naší stále velmi malou a početně spíš slábnoucí armádou.
Vyborny2
Ne že by člověk chtěl bezpečnost podceňovat, vyzbrojuje se a velmi správně celá Evropa, nicméně napadení Severoatlantické aliance není na pořadu dne a ani za premiérových šest let nebude, leda by Rusko zázračně zbohatlo a najednou by přestalo trpět trvalým, dlouhodobým a zrychlujícím se úbytkem populace, který mu působí obrovské ekonomické problémy již nyní, a bude se stupňovat.
Špatný recept Nevíme, zda šéf lidovců ví, co se objeví v kampani Spolu, ale pokud ji chce koalice tímto způsobem pojmout, pak se docela zásadně míjí se značnou částí populace. Sázka na válečnou kartu se nemusí vyplatit.
Sice ke Spolu může pevněji připoutat vyděšené, kteří se už už budí hrůzou z toho, že Brno obsazují ruští specnaz, kteří zatýkají místní elitu, čímž by paralyzovali celou Evropu, protože toto město globálně proslulo největšími planetárními stratégy. Stejně mocně ale může tahle rétorika odpuzovat, zvláště ženy, málokterá matka se smiřuje s tím, že by někdo chtěl hnát její syny na frontu a to v situaci, kdy se v naší zemi ukrývají desetitisíce dezertérů z válečné zóny, kterým se nechce bojovat, a to z obou stran konfliktu.
Situace zkrátka není tak černobílá, jak nám ji někteří malují. Další hysterizace a zesílení válečné propagandy může navíc vyvolávat dojem, že koalice Spolu jiné problémy nevidí a nepovažuje je za důležité, a tedy pro ně nemá ani řešení, že vlastně nic jiného než válka je nezajímá.
Aniž bychom si troufli Spolu radit, bezprostřední a stupňované vyhrožování válkou není dobrým receptem na promyšlenou obranu země, ba ani na vítězství ve volbách. Lidé mají opravdu dost jiných závažných starostí. Navíc, žádná racionální vláda, kandidující v době míru, nemůže slibovat občanům, že úplně vše obětuje válce a ostatní je zanedbatelná nicotnost.
Autor : Martin Zvěřina
Zdroj : https://www.lidovky.cz/nazory/ministr-zemedelstvi-marek-vyborny-kdu-csl-potraviny-volby-kampan-zbrojeni-valka.A250321_151846_ln_nazory_lgs
Sebrat důchodcům, ať je na zbraně, navrhli vládní poslanci. Holec se podíval, koho senioři volí. A má jasno !
Poslanci Pavel Žáček (ODS) a Petr Letocha (STAN) naznačili, že zvýšené výdaje na obranu by mohly být vyrovnány například snížením důchodů. „Máme rozbujelý sociální systém,“ prohlásil Žáček a Letocha dodal, že „český senior to určitě pochopí“. Komentátor Petr Holec varuje, že se možná chystá další penzijní loupež Fialovy vlády.
Petr Letocha v CNN Prima News prohlásil, že čeští důchodci by zajisté pochopili, že obrana země má přednost před vysokými penzemi. „Já si myslím, že český senior pochopí, že ve chvíli, kdy má sice vysoký důchod a hrozí mu hrozba války, tak důležité je, aby stát zajistil v první řadě bezpečnost,“ uvedl Letocha.
A přidal se i Pavel Žáček, podle kterého by také nevadilo ořezat přebujelý sociální systém. „Máme rozbujelý sociální systém a je namístě, zda jej neořezat,“ řekl Žáček.
Podle Petra Holce je tak očividně na obzoru druhá penzijní loupež. Holec nechápe Letochova slova, že se český penzista vzdá vysokého důchodu při hrozbě války. „Tak zaprvé: jaký český senior má vysoký důchod? Letocha se očividně podíval na svůj poslanecký plat 150 tisíc korun měsíčně a řekl si, že se průměrný český důchod počítá z něj. Tak nepočítá. Počítá se z průměrného českého platu a dnes proto činí něco přes 20 tisíc korun. Což je přesně i důvod, proč narostl počet důchodců, kteří za fialovské inflace zbohatli tak, že musejí žádat o příspěvek na bydlení,“ upozorňuje Holec.
Analyzuje také slova poslance Žáčka o řezání rozbujelého sociálního systému. „O tom vláda mluvila i po svém nástupu k moci. Takže když se pak s chutí pustila do práce, ořezala jen důchody, protože právě důchodci volí vládní strany ze všech demografických skupin nejmíň. Už teď si proto můžeme vsadit na to, že tahle vládní parta nikdy nenajde odvahu na nic jiného, než další řezání penzí,“ má jasno Holec, že se nepochybně chystá další penzijní krádež.
A pravděpodobně také zvyšování daní, právě proto, že vláda slibuje opak. „Vláda samozřejmě i nyní před volbami slibuje, že kvůli svému zbrojení nebude zvyšovat daně. Takže se znovu můžeme spolehnout, jak nám kdysi sliboval jistý Fiala,“ předvídá Holec.
Holec ve svém komentáři dále analyzuje, kde na zbrojení chce Fialova vláda skutečně vzít, přičemž je jasné, že sliby o tom, že to zaplatí vyšší ekonomický růst, budou nakonec stejně zrazeny, jak to má prolhaný Fiala ve zvyku.
Premiérovi Petru Fialovi nedůvěřuje 78 procent lidí, opačný postoj zastává 22 procent dotazovaných. V Evropě je mezi premiéry nejhorší. Osm z deseti obyvatel Česka si také myslí, že země se ubírá špatným směrem, ukazují data analytické společnosti Morning Consult.
Mezinárodní analytická společnost Morning Consult průběžně sleduje popularitu 22 světových státníků. Od letošního ledna k nim patří i český premiér Petr Fiala. Tak hluboko, jako v průběhu srpna, se jeho popularita zatím nepropadla – aktuálně mu důvěřuje 22 procent respondentů. Nejvíce lidí předsedovi vlády důvěřovalo v březnu, kdy jej podporovalo 41 procent obyvatel Česka.
Největší důvěře ze všech sledovaných politiků se dlouhodobě těší indický premiér Naréndra Módí. „Nízká popularita provází většinu evropských státníků. Nejpopulárnější z nich je švýcarský prezident Ignazio Cassis a italský předseda vlády Mario Draghi, který však podal v průběhu července demisi,“ komentuje aktuální výsledky společnost Morning Consult.
Fiala2
Na samém konci pelotonu skončil s 21 procenty jihokorejský prezident Yoon Seok-youl. Český premiér Petr Fiala je na tom jenom o procentní bod lépe. Na nejnižších příčkách žebříčku se s 25 procenty nachází ještě končící britský předseda vlády Boris Johnson. Jak ale upozorňují analytici, odchylka průzkumu může být jedno až čtyři procenta, takže výsledek těchto politiků může být podobný.
Podobně se propadá i důvěra lidí ve správné směřování České republiky. Celkem 79 procent dotazovaných si myslí, že Česko se ubírá špatným směrem. Zbylých 21 procent současný vývoj schvaluje.
Data společnosti Morning Consult vycházejí ze sedmidenního průměru odpovědí respondentů. Jejich počet je podle velikosti země od 500 do 5 000. Dotazování se koná online formou.
Převzato z : https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-popularita-premiera-fialy-klesla-na-22-procent-v-evrope-je-na-tom-nejhur-212447 Zdroj : Seznam Zprávy
Marek Orko Vácha a jeho mše v hospodě. Kněžstí majitelé mediálních fanklubů podporovaní heretickými médii. Liturgičtí improvizátoři. Gay pride a duhová vlajka při mši. Budou tyto závažné hříchy konečně trestány ?
Stanislav Přibyl se zamýšlí nad mediálně protežovanými heretickými kněžími, kteří porušují liturgické předpisy a dopouštějí se těžkých hříchů při svých takzvaných experimentech – omámení jen vlastní pýchou.
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“
Jen jako katolík vzbuzuje zájem médií Nežli jsme se dočkali na televizi NOE veřejné šarády ve formě mše v hospodě, její protagonista již například dlouhá léta brojil proti celibátu. Ano, tomu celibátu, který žádný jiný koncil tolik nevyzdvihoval, jako druhý vatikánský, jímž se každý rádoby reformátor v katolické církvi přece musí zajíkat. Hospodin pozval do hospody také protagonistovu družku po boku, se kterou údajně „udržuje vztah“, ohledně jehož skutečného charakteru úspěšně mlží.
Přitom se mohl již dávno vydat směrem, kde na jeho „nevyžádané rady“ zřejmě čekají a kde duchovní nejsou trápeni závazkem vnuceného celibátu. Dokořán by mu totiž otevřela své dveře kdekterá protestantská církev. Ale to by nebylo to „žúžo“ permanentní rebelie. Vždyť u protestantů je již všechno církevně reformní haraburdí vybojováno. Jen je podivné, že na rozdíl od stále ještě zkostnatělé katolické církve s jejími celibátními kněžími nevzrůstá zájem o takto vítězné protestantské církevní útvary.
Splňují přece všechny reformní požadavky nastolované v katolické církvi. Mají například pastorky, po nichž touží i náš protagonista: „Asi by nebyl problém, kdyby žena seděla ve zpovědnici a měla mši svatou“ (M. O. Vácha, Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně, s. 141). Jenže smůla: domněle prorocké prosazování kněžství žen neodměnil dobrotivý papež František poklepáním na rameno, nýbrž trestní sankcí.
TH2
Majitelé mediálních fanklubů Vyhrazení svátostného kněžství pouze mužům se totiž opírá o definitivní a neměnnou nauku církve, jak to naléhavě zdůraznil Jan Pavel II. již roku 1994. A nikoli po tolik vzývaném dialogu, nýbrž po důrazném napomenutí má být pachatel potrestán nápravným trestem, například exkomunikací, a také zbavením úřadu: hleďme kánon milosrdného papeže Františka číslo 1365. František nám totiž trestní právo v církvi komplexně novelizoval a světe div se ! ) trestní sankce zpřísnil. Co se to s tím naším papežem Františkem děje ? Kam se poděl dialog ? A kam otevřenost a synodalita ?
Trestní předpisy papeže Františka však trpí jednou zásadní vadou. Mezi okolnosti, které vylučují trestnost, není totiž zařazena existence mediálního fanklubu, jehož síla by blokovala potrestání viníka. Vidíme přece, že pokud kdokoli z kléru má zvýšený vliv v médiích, zvláště tzv. veřejnoprávních, stává se naprosto beztrestným, vyňatým z běžné disciplíny, jíž se musí ostatní velebníčkové ve své poslušnosti podřizovat.
Tento křiklavý dvojí metr je vrcholně demotivující, frustrující a ponižující. Zato však od privilegovaných duchovních lze předpokládat mediální bouři, kdykoli se jich začne týkat disciplinární opatření, na něž jsou „obyčejní kněží“ zvyklí a musejí je snášet bez možnosti mediálně zveřejňovaných nářků. Pokud se ovšem proti kněžským majitelům fanklubů ordinář pochlapí a zasáhne, jak to chvalitebně učinil právě arcibiskup Graubner proti našemu strůjci hospodské mše, dočká se nejen nenávistné bouře zášti, ale i absurdní situace, kdy si dosud privilegovaní „postižení“ začnou hrát na umlčované a ukřivděné.
Liturgičtí improvizátoři Toto vše paralyzuje výkon skutečně spravedlivé a účinné autority v církvi. Ukřičený mediální a internetový fanklub i akceschopné provádění rebelií již nedávno rozvrátilo Katolickou teologickou fakultu v Praze. Nyní jsme jen svědky dalšího pokračování této hořké komedie. Náš protagonista není v pořádání nedůstojného kvazimešního happeningu sám. Myslí si, že pokud se představení někomu nelíbilo, je to pouze věc vkusu, takže je ochoten omlouvat se pouze přecitlivělým dámám, jichž se jeho představení zřejmě dotklo. Ve skutečnosti však jde o záležitost víry v Kristovu eucharistickou přítomnost a dodržování této víře odpovídající závazné disciplíny.
Vítejme tedy v klubu liturgických improvizátorů! Tak v jisté diecézi se jeden důstojný pán pokusil okoukat určitý západní vzor a uspořádal pro děti klaunskou „mši“ s červeným umělohmotným kulatým nosem a kostýmem skutečného klauna. Na rozdíl od našeho mediálně slavného protagonisty však neměl zdaleka takové mediální pokrytí, takže pan biskup Kročil skutečně zakročil, aniž by se zvedla agresivní bouře ukřivděnosti.
Neplatné svátosti Zato v jiné diecézi už po dlouhá desetiletí doslova řádí kněz, který zcela improvizuje slova mše svaté a misál nepoužívá. Tím se od mnoha jiných obdobných a beztrestných jedinců neliší. Pamatujeme si například již zesnulého kněze – divouse, který ve svých improvizacích ohodnotil hierarchy uvnitř samotné eucharistické modlitby: „Prosíme tě za služebníky užitečné i neužitečné: Jana Pavla, Miloslava…“ Také lavabo si týž kněžský živel roztomile zaimprovizoval: „smyj ze mě všechny mé pletichy a proviny“. Avšak výše uvedený dosud žijící super–improvizátor se navíc nezastaví ani před proměňovacími slovy, která jsou k platnosti mše svaté nezbytná. Okusme tedy trpké plody jeho tvořivosti při proměňování kalicha s vínem: „A ty nám Ježíši nabízíš pohár jako své nevěstě, říkáš nám: Vezměte a pijte z toho poháru všichni, toto je kalich mé krve, která se prolévá pro vás, do vás, za vás a za všechny na odpuštění hříchů, toto je nová a věčná manželská smlouva, to slavte na mou památku.“ Svou odvážností tento pán nad pivní mší bezesporu trumfuje, protože jeho mše nemohou být ani platné. Bezmocný způsob uplatňování autority vůči jeho svévoli výstižně vyjádřil jistý činitel tamní diecéze: „My jsme ho prosili (sic!), aby sloužil podle misálu.“ Nechtějme snad ani vědět, na co se asi přijde, pokud se začne zkoumat platnost křtů udělovaných tímto výtečníkem. V Americe takto zjistili, že byl dokonce neplatně pokřtěn muž, jenž se stal v dospělosti knězem. Svátosti, které do té doby uděloval, byly neplatné.
Duhová vlajka jiné mocnosti A pokud by si protagonista „Hospodina v hospodě“ myslel, že toto už je vrchol, může se ještě vydat do metropole své domovské diecéze. Tam při nadšeném oslavování LGBT na den „gay pride“ koncelebroval katolický řeholní kněz s husitskou farářkou. Stůl byl vepředu ozdoben antependiem s duhovou vlajkou. Sám řeholník se na sítích pochválil, že opravdu koncelebroval, a to husitskou liturgii dr. Farského. Nějaká dobrá duše jej však zřejmě upozornila, že takováto zakázaná intercelebrace představuje trestný čin. Myslel si tedy, že smazáním slůvka „koncelebrace“ se něco změní. Ale kdepak: jednalo se o liturgii, kde jsou uvedena konsekrační slova podobně jako v katolickém misálu. Takovou koncelebraci s nekatolickým duchovním náš papež František přes veškeré dialogično synodálního procesu nejenže postihuje trestní sankcí, nýbrž také požaduje, aby se na diecézní úrovni zjistil skutkový stav, a rozhodnutí o uložení přísného trestu bylo vyhrazeno vatikánskému Dikasteriu pro nauku víry. Stalo se již tak ?
Nejzávažnější hříchy Takové jednání totiž patří mezi trestnými činy do kvalifikace těch zcela nejzávažnějších hříchů (peccata graviora), jakožto „koncelebrace eucharistické oběti se služebníky církevních společenství nemajících apoštolskou posloupnost a neuznávajících svátostnou důstojnost kněžského svěcení“. Z luxusních kleriků u slovutného pražského Nejsvětějšího Salvátora jsme mohli zřít na obrazovce ČT mši jednoho z předchůdců strůjce „Hospodina v hospodě“, který v posedu lotosového květu a s duhovou štólou celebroval na zemi jakousi mši, kde si účastníci samoobslužně brali Eucharistii. Poté se týž odebral do horního patra budovy, kde společně s vrcholným salvátorským Mistrem v osobě čarodějova učně recitoval východoasijskou mantru „óm -óm -óm“ do bílé holé zdi. Pořad ČT, ve kterém se tito sebepředváděči chlubí tím, zač by se měli stydět, bychom mohli parafrází nazvat „Cesty nevěry“. V excesech náboženského vysílání si Česká televize s televizí „dobrých zpráv“ NOE nikterak nezadá. A tak vlastně na tom náš strůjce hospodské mše není až tak špatně. Přinejmenším byla jeho mše platná. Ovšem co úkon, to exces. Vezměme jen bohoslužbu slova. Četl nepokřtěný redaktor České televize, evangelium pak předčítal kněz, který kněžství opustil. Jeho úspěšně vyřízená žádost o papežskou laicizaci musela být jistě doprovázena pokornými floskulemi.
Žrout a pijan vína Jen kdyby již tehdy Svatý otec věděl, že tento výtečník bude jednou číst evangelium, vyhrazené pouze zákonně ustanovenému knězi či jáhnovi. On se však mezitím věnoval politice. Jenomže když někdo neplní sliby dané Bohu, jak může plnit sliby dané voličům? A co se týká homilie, ta také náleží knězi nebo jáhnovi, ale rozhodně ne rozčepýřenému ekonomovi a hodné paní věnující se charitě. Závěrem je třeba poznamenat něco zcela zásadního. Mše svatá není jakousi kreativní nápodobou Kristovy poslední večeře. To bychom ji slavili ve čtvrtek večer. Otřesný zážitek mohl zkušební komisi na teologické fakultě dopřát student při státních zkouškách: „Před Ježíšem přece apoštolové neklečeli a necpal jim tam něco do pusy.“ (sic!) Mše svatá je zpřítomněním Kristovy kalvarské oběti, a zároveň oslavou jeho Zmrtvýchvstání. Odtud neděle. Ženy, které Vzkříšeného poznaly, před ním poklekaly. Nepily s ním pívečko. Učedníci se Vzkříšenému na hoře v Galileji klaněli, nešli se svým Hospodinem do hospody. Vzkříšený již nebyl onen kdysi pomlouvaný „žrout a pijan vína“. Nebo piva…
